Vyhledat
  • Veronica ekologický institut

Chemizace prostředí z pohledu ekologie

Chemické látky v životním prostředí

Aniž si to možná uvědomujeme, stala se chemie v nejrůznějších podobách součástí dnešního životního stylu. Kromě toho, že mnohdy zvyšuje naše pohodlí, přináší i mnoho rizik pro životní prostředí i pro lidské zdraví. Člověk uvolňuje do životního prostředí látky, které byly dlouhodobě uloženy v zemi, kde neohrožovaly jeho zdraví, např. těžké kovy, jako olovo, rtuť či kadmium. Chemici vyrobili množství látek, které se v přírodě běžně nevyskytovaly, např. DDT, PVC, PCB, freony aj. Tyto látky mají někdy velmi zajímavé vlastnosti pro speciální využití (např. hubí hmyz, odolávají vysokým teplotám atd.), ale zároveň mohou ohrozit nejen životní prostředí, ale i zdraví nebo životy lidí, ať už přímo (jsou jedovaté), nebo tím, že mají na prostředí člověkem nepředpokládaný účinek (např. vytvářejí tzv. ozonovou díru).





V současnosti jsou známy miliony různých chemických látek a každý den jsou syntetizovány další a další. Chemizace nejrůznějších odvětví průmyslu je příčinou masové kontaminace prostředí cizorodými látkami.

Mezi nejzávažnější projevy vystavení člověka cizorodým látkám patří: výskyt nádorových onemocnění, množství vrozených vad, počet alergických onemocnění.

Abychom mohli mít z chemických látek kolem nás co největší přínos a co nejmenší škody, musíme co nejlépe znát jejich vlastnosti a měli bychom se snažit jejich využití regulovat svým rozumem a vhodnými zákony. Neklademe si za cíl poskytnout detailní informace o jednotlivých chemických látkách nebo jejich segmentech, ale snažíme se poskytnout alespoň základní přehled o tom, kde a v jakých podobách se kolem nás chemické látky vyskytují.


Stáhněte si celou publikaci ve formátu pdf

Obsah

2. Negativní účinky chemických látek na lidské zdraví

3. Potraviny a nápoje

4. Pesticidy

5. Potravinářská aditiva

6. Plasty

7. Příklady nebezpečných průmyslových chemikálií

8. Budoucnost regulace pesticidů v EU

9. Nová chemická politika EU (REACH) a spotřebitelé

10. Stručný slovníček odborných termínů

11. Doporučené internetové zdroje

12. Literatura


2. Negativní účinky chemických látek na lidské zdraví

Negativní účinky chemických látek na lidské zdraví jsou velice komplexní. Pro zjednodušení je lékaři rozdělují na toxické a pozdní.

/2.1/ Toxické účinky

Pro toxické účinky chemických látek je typické, že jejich projev závisí na dávce toxické látky. Pro akutní toxicitu platí, že účinky přicházejí i po jednorázovém působení (např. otrava houbami, oxidem uhelnatým atd.). Chronická toxicita se mnohdy projevuje při dlouhodobém působení (např. týdny, měsíce či roky) i velmi malých dávek chemické látky, které se mohou hromadit v těle (např. otravy olovem a dalšími těžkými kovy, působení dioxinů, polychlorovaných bifenylů, DDT nebo bromovaných zpomalovačů hoření aj.). U toxických účinků medicína předpokládá, že existuje bezpečná dávka dané látky, která nemá žádný nežádoucí zdravotní účinek. Teprve při překročení určitého prahu se účinek dostavuje a medicína se pokouší tento práh nalézt a zabránit tomu, aby lidé byli vystaveni toxickým dávkám těchto chemikálií.

/2.2/ Pozdní účinky

U těchto účinků se předpokládá, že nezávisí na dávce. Zjednodušeně řečeno by i jediná molekula příslušné látky mohla teoreticky vyvolat onemocnění. Se zvyšující se dávkou se zvyšuje pravděpodobnost výskytu určitého onemocnění. Medicína také někdy hovoří o bezprahovém účinku, kdy neexistuje bezpečná koncentrace dané chemikálie. Hovoří se jen o „společensky přijatelné“ pravděpodobnosti onemocnění.

/2.2.1/ Mutagenní účinky

Některé chemické látky mají schopnost způsobovat takzvané mutace neboli změnit genetickou informaci v jádru buňky. Buňka, ve které došlo k mutaci, může různým způsobem změnit své chování a zároveň tuto svou novou vlastnost předává všem svým „potomkům“, tedy buňkám dceřiným. Mutovaná buňka např. může začít produkovat více, nebo naopak méně hormonu, než má, nebo může začít vyrábět chybnou látku atd. Projevem mutace může být také nekontrolované množení buňky. Tak vzniká zhoubný nádor neboli rakovina. Pokud dojde k mutaci ve spermii nebo ve vajíčku, nepocítí postižený člověk žádnou újmu, ale může se mu narodit postižené dítě.

Naštěstí jsou buňky schopné mutace rozpoznávat a opravovat je, takže zdaleka ne každá mutace musí vést ke vzniku onemocnění, nebo dokonce zkáze. I když buňka sama mutaci nerozpozná, nemusí to zdraví člověka ohrozit, neboť mnohé mutace vedou ke smrti buňky, která se ale dále nešíří.

/2.2.2/ Karcinogenní účinky [18]

Mnohé chemické látky mají také schopnost vyvolat zhoubný nádor neboli rakovinu. Proces, který ke vzniku rakoviny vede, je poměrně složitý a zatím není zcela prozkoumán. Z praktického hlediska je důležité, že Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) se sídlem v Lyonu zavedla třídění chemických látek do 4 skupin podle jejich vztahu ke karcinogenitě.

1. skupina – látky pro člověka karcinogenní

Do této skupiny je zatím zařazeno několik desítek látek, jejich skupin nebo výrobních procesů, u kterých epidemiologické studie jednoznačně prokázaly, že u člověka vystaveného jejich působení dochází ke vzniku rakoviny. Mezi karcinogenní látky patří např. aflatoxiny, arzen a jeho sloučeniny, šestimocný chrom a jeho sloučeniny, tabákový kouř a další. Mezi karcinogenní výrobní procesy patří třeba výroba hliníku, zplyňování uhlí nebo výroba koksu.

2. skupina – látky podezřelé z karcinogenity

V této skupině jsou látky, u kterých se prokázala karcinogenita při pokusech na zvířatech nebo při jiných testech. Patří sem například kadmium, formaldehyd, polychlorované bifenyly (PCB), chloroform, tetrachlormetan, dichlormetan, styren či dříve populární umělé sladidlo – sacharin.

4. skupina – látky pravděpodobně nekarcinogenní

Do této skupiny může být zařazena jen látka, u které je důkaz nepřítomnosti karcinogenity u člověka i u zvířat, např. kaprolactam.

Jistě jste postřehli, že nebyla zmíněna skupina 3, a to proto, že logicky patří na závěr. Třetí skupinu totiž tvoří látky, které doposud nebyly zařazeny odborníky ani do jedné z výše uvedených skupin.

Jde tedy o látky, u nichž nemůže moderní věda doposud jednoznačně říci, že jsou ani že nejsou karcinogenní. Bohužel sem patří drtivá většina všech známých látek na světě, kterých jsou miliony.

/2.2.3/ Teratogenní účinek – teratogenita

Některé látky mají velmi speciální schopnost poškodit plod vyvíjející se v děloze matky. Největší nebezpečí plodu hrozí obvykle v rané fázi těhotenství, zhruba v prvních osmi týdnech, kdy bohužel většina žen o svém těhotenství ještě neví. Mezi teratogeny se řadí např. nitrosaminy, chlorované uhlovodíky, aflatoxiny, alkylrtuť. Velmi podezřelé z teratogenity jsou také dioxiny, nedostatek jodu či vitaminu A.

/2.2.4/ Alergické účinky

Zjednodušeně řečeno je podstatou alergie přehnaná imunitní (obranná) reakce organismu. Říkáme také, že organismus je přecitlivělý k určitým podnětům. Alergenem může být např. dehet, sloučeniny rtuti, chrom, nikl, berylium, formaldehyd, fenoly, nafta a její deriváty, guma, ale například také sója nebo bylina oblíbená v léčitelství i v kosmetice – heřmánek.

Podle statistik v České republice roste počet lidí, kteří trpí alergickými projevy. Bohužel příčiny a mechanismy vzniku alergií nejsou dostatečně prozkoumány. Jednou z cest prevence je tedy omezit zbytečný kontakt lidí se známými alergeny (např. na pracovišti, v kosmetice atd.).

/2.3/ Příklady výskytu látek s pozdními účinky

V potravinách a nápojích se mohou vyskytovat např:

  • dusičnany, dusitany a nitrosaminy v uzeninách

  • polyaromatické uhlovodíky (PAU), PCB, dioxiny, některé chlorované uhlovodíky používané jako pesticidy

  • pyrolyzáty aminokyselin tryptofanu či kyseliny glutamové, které vznikají při nevhodné tepelné úpravě masa, např. smažením

  • arzen, chrom, kadmium, nikl, olovo aj.

V pitné vodě se mohou vyskytovat:

  • chlororganické sloučeniny vznikající záměrnou chlorací vody, např. chloroform, dichlorfenoly, dichlorbenzen aj.

  • nežádoucí znečišťující látky kontaminující životní prostředí, např. rozmanité pesticidy, styren, formaldehyd, DDT aj.

V ovzduší se mohou vyskytovat:

  • těžké kovy: arzen, chrom, nikl, kadmium, olovo aj.

  • výfukové plyny z automobilů a z dalších spalovacích procesů: např. polyaromatické uhlovodíky (PAU), benzen, formaldehyd, styren, dioxiny aj.

Další informace naleznete na stránkách institutu Veronica nebo při stažení jeho publikace.


POBOČKA A PŮSOBNOST

Kancelář Brno

působnost celá Morava 

Tel : 420 774 732 299

Email : info@gaiafe.cz

KONTAKTNÍ ADRESA​

Gaiafe.cz

Linda Habalová

Hvězdová 305/8

60200 Brno

ID DATOVÉ SCHRÁNKY 7pwjsxi

IČ 72400315 DIČ CZ7955163953

©2010- 2021 by Gaiafe.cz * Všechna práva vyhrazena

  • GAIAFE Facebook profil
  • GAIAFE LinkedIn profil
  • GAIAFE Twitter profil
GAIAFE Přidej se teď

Gaiafe